SLOHOVÁ PRÁCE – ODBORNÉ TÉMA: POLITIKA





Rozhodl jsem se udělat
slohovou práci na téma: Politika.



Nejprve bych chtěl začít, tím
co slovo politika znamená. Toto slovo pochází ze 2 řeckých slov, a to polis
(město) a politiké techné (správa obce).je to proces a metoda závazného
rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními názory a zájmy. V rámci
těchto kolektivních rozhodnutí je politika uměním spravovat věci veřejné,
uměním řídit stát a hájit zájmy jednoho státu vůči druhému, vytvářet a udržovat
vztahy mezi těmito státy.



 



Pokud pluralita názorů a
zájmů neexistuje (v nevyvinutých společnostech), nebo nemůže být uplatněna (v
totalitních společnostech), nemůže dojít k politickému rozhodnutí.



 



Prostředkem politiky je politická
moc, kterou lze získat buď demokratickými prostředky nebo násilím.



 



V otevřených společnostech
demokracií vstupují do politiky politické subjekty politickým přesvědčováním
(argumentací zúčastněných stran) a vyjednáváním (často kompromisním dohodnutím
se) a tak vytvářejí či spoluvytvářejí politická rozhodnutí. Mezi takové
subjekty mohou patřit jednotlivci (občané), stejně jako organizace (politické
strany a hnutí, občanská sdružení a jiné zájmové skupiny). Vynutitelnost
politického rozhodnutí je zajištěna autoritou (která vykonává politickou moc).



 



V přeneseném smyslu znamená
politika chování a jednání jednotlivce nebo skupiny a/nebo nasazení prostředků
(ať legitimních nebo ne) k dosažení určitého cíle.



 



Politika jako správa věcí
veřejných byla chápána již v antickém Řecku. Ve středověku se pak do jisté míry
stala dědičnou záležitostí feudálů, o něco později výlučnou
záležitostí
politiků. V novější době přechází tato tradice do pojetí politiky jako věci
občanů.



 



Věda o politice se nazývá politologie.



 



 



Významová nejednoznačnost termínu politika



České slovo politika má
několik významů, je ekvivalentem hned tří anglických termínů, které však
operují na různé rovině obecnosti.



 



    * politika ve významu anglického polity
představuje strukturálně-funkční rámec politického procesu a politických
aktivit (tento význam je blízký politickému systému společností, můžeme si pod
ním představit například státní zřízení, ústavu, volební a stranický systém
apod.);



    * politika ve významu anglického politics
představuje politický proces střetávání zájmů, arény, v nichž se pohybují a
vyjednávají politici (do politiky s tímto významem tedy patří konkrétní
političtí aktéři, jako jsou politické strany a politici);



    * politika ve významu anglického policy je
programem, opatřením, krokem či záměrem, není spojená s aktéry, ale s tématy
(např. sociální politika, vzdělávací politika, rozvojová politika atd.).
Nositelem politiky (ve významu policy) nemusí být jen političtí představitelé,
ale v zásadě kdokoliv (mzdová politika firmy, protidrogová politika školy).



 



 



Volby



Volby
jsou v zastupitelské demokracii významným mechanismem, pomocí kterého může
občan projevit svůj názor a podílet se na moci v zemi.



 



Občané
delegují svého zástupce a předávají mu některé své pravomoce, vybírají jej při
hlasování (vhazují volební lístek se jménem kandidáta do urny, nebo na
příslušném stroji označí jméno svého kandidáta). Vítěz voleb, většinou jím je
zvolená nadpoloviční většina, získá právo rozhodovat o zásadních věcech
dotýkajících se všech obyvatel



Druhy voleb



Demokratické
volby, včetně voleb v Česku jsou většinou:



 



    * přímé - občané volí přímo, nikoliv přes
prostředníky



    * nepřímé - volba je zprostředkována přes
zvolené reprezenatnty, nebo tzv. elektory (sbor volitelů), nebo prostřednictvím
státního orgánu ap. (mohou mít dva, tři i více stupňů)



    * rovné - každý občan má stejný počet
hlasů, hlas každého občana má stejnou váhu (i dělník, i presidenta)



    * tajné - nikdo se nemůže dovědět kdo jak
volil (s nepatrnými omezeními)



    * všeobecné - volit může každý, jen se
zákonem stanovenými (malými) omezeními



 



V
historii se vyvinulo mnoho různých volebních systémů, v různých zemích světa se
proto volí jinak.



Volby v České republice



V
Česku se volí do Evropského parlamentu, do krajských zastupitelstev, do obecní
samosprávy (obecní zastupitelstva a zastupitelstva městských částí ve městech,
kde městské části existují) do Senátu, do Poslanecké sněmovny. Volby probíhají
na základě příslušných zákonů a osoba je do úřadu volena na dobu určitou.



POLITICKÁ IDEOLOGIE



 



ANARCHISMUS



Anarchismus je ideologie
usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické
hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem (např. genderová nebo
věková). Anarchisté proto odmítají hierarchii, zejména v její společenské
podobě, tj. státní moc, ekonomické (tj. aktuálně kapitalismus), formální
centralizovanou organizaci a právní řád ve formě zákonů, vytvářených elitou a
vnucovaných zbytku společnosti, přičemž tvrdí, že lidská pospolitost se umí seberegulovat
a spravovat bez těchto dle anarchistů umělých a člověku nepřirozených překážek.
Cílem anarchismu je uskutečnit společnost, která stojí na vzájemně se
podporujících principech rovnosti a svobody.



 



Výraz anarchismus pochází z
řeckých slov "an-" (předpona, znamenající "bez", "v
nepřítomnosti") a "archos", neboli "vládce",
"vůdce". Výraz "anarchia" pak znamená stav bez
(utlačovatelské) autority.



 



ENVIROMENTALISMUS



Environmentalismus (z
anglického environment = prostředí) se zabývá vztahy mezi přírodou a
společností. Usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických
mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí. Ideově zastřešuje
řadu protestních ekologických hnutí. Svým objektem je blízký vědnímu oboru
environmentalistika.



 



Podle neoliberálů a neocons
(haykistů-friedmanistů) a zejména Václava Klause environmentalismus stejně jako
socialismus, komunismus nebo fašismus ohrožuje svobodu trhu (s pracovní silou)
a soukromé vlastnictví výrobních prostředků, protože je chce omezovat ohledy na
přírodu a prostředí.



 



Příznivci naopak namítají, že
se tento názor nedá považovat za správný, protože volný trh se nedokáže
regulovat sám a jako takový se vyvíjí v cyklech, a ohrožuje nejen přírodu a
prostředí, ale i sociální svobodu většiny lidí. Z tohoto hlediska by byl
environmentalismus, socialismus i komunismus na místě, zatímco neoliberalismus
a konzervativismus se svou někdy přílišnou ochranou soukromého vlastnictví
nikoli.



 



FAŠISMUS



Fašismus (italsky fascismo)
je ve svém nejužším pojetí (definovaném Benitem Mussolinim) totalitní
ideologie, resp. politické hnutí, antidemokratického a antiliberálního
zaměření. Fašistická ideologie vychází z nacionalismu, často bývá
charakterizována jako záměrně iracionální. Fašistická politická teorie a praxe
se poprvé výrazně prosadila v meziválečné Itálii vedené Benitem Mussolinim.
Pojem „fašismus“ či „fašistický“ je dnes často vnímán v mnohem širším smyslu, v
průběhu dějin 20. století se stal ofenzivním nástrojem boje různých ideologií,
za fašistické či k fašismu směřující se taktéž označují formy vlády, které
naplňovaly cíle původního fašistického programu jen zčásti, např. diktatury
nespějící k totalitě.



 



Původ pojmu



 



Pojem fašismus pochází z
latinského slova fascis (sg. fasces), které se překládá jako svazky, původně
totiž označovalo jilmové pruty svázané červenou páskou s vyčnívající vetknutou
sekyrou. Tento znak úředníků římského impéria si italští fašisté přivlastnili
jako symbol svého hnutí. První fašistická organizace byla Mussoliniho Fasci
italiani di combattimento – Svazky italských spolubojovníků.



 



KOMUNISMUS



Komunismus (z latinského
communis = „společné“) je politická ideologie hlásající společné vlastnictví a odmítající
třídní rozdíly mezi lidmi. Dále se tak označuje ideální stav společnosti, jehož
dosažení komunistická hnutí prosazují, a komunistický režim, tedy politický
režim států ovládaných komunistickými stranami.



         Komunistické ideje mají předchůdce již v antice. Jako
významná politická síla se vynořily v první polovině 19. století a v rámci
politické levice vznikla řada směrů komunismu lišících se jak pojetím budoucí
rovnostářské společnosti, tak i navrhovanými prostředky k jejímu dosažení.
Nejvlivnějšími teoretiky komunismu se stali Karl Marx a Friedrich Engels, kteří
také stáli u zrodu prvních komunistických organizací a vtiskli komunismu
revoluční rozměr: soukromé vlastnictví mohou vykořisťování zrušit jen násilím.



 



Komunistická levice získala
trvaleji moc poprvé v listopadu 1917 v Rusku pod vedením V. I. Lenina. Po druhé
světové válce se komunismus prosadil i v mnoha jiných zemích včetně
Československa, kde komunisté vládli od února 1948 do konce roku 1989. Většina
komunistických režimů se zhroutila roku 1989 nebo brzy po něm, dodnes však
existují v ČLR a několika dalších zemích. Komunistické režimy sice přinesly
sociální jistoty a vzdělání širokým vrstvám obyvatelstva, nebyly však schopny
ekonomicky a technologicky konkurovat vyspělým západním demokraciím a
připravily o život desítky milionů lidí. Česká republika považuje komunistický
režim a jeho propagaci za protiprávní.



 



KONZERVATISMUS



Konzervatismus nebo
konzervativismus je vedle liberalismu a socialismu jeden ze tří demokratických
politických směrů. Jeho podstatou je důraz na řád a pořádek. Často je asociován
s pravou částí politického spektra, je ovšem mnohem starší než toto politické
dělení a v mnoha ohledech se mu vymyká.



 



S liberalismem má
konzervatismus společný důraz na soukromé vlastnictví, se socialismem důraz na
hodnotu každého člověka ve společnosti, tedy sociální zabezpečení.
Konzervatismus v relativním slova smyslu je označení ideologie, politické
filozofie či hnutí, jejichž hlavní charakteristikou je otevřená tendence bránit
se rychlým změnám a podporovat tradiční normy. Konzervativci jsou pak
protějškem radikálů a revolucionářů.



 



Konzervatismus v ČR



 



V České republice lze za
významnou konzervativní stranu považovat KDU-ČSL, kde vykazuje konzervativní
myšlení většina členů. Částečně se k tomuto proudu hlásí i ODS, v níž znaky
konzervatismu vykazují lidé z bývalé Křesťanskodemokratické strany (Petr Nečas,
Petr Bratský, Marek Benda), do jisté míry je konzervativcem i čestný předseda
Václav Klaus, zatímco stávající vedení strany se hlásí především k liberalismu
a libertariánství.[zdroj?] Za konzervativní se také považují malé
nacionalistické strany jako je Národní strana, Právo a spravedlnost nebo
Národní sjednocení. Konzervativní hodnoty ve svém programu zastává také Koruna
Česká a už svým názvem se k nim hlásí Konzervativní strana. V době
bezprostředně porevoluční byla významnou konzervativní silou
Křesťanskodemokratická strana (KDS) Václava Bendy, která navazovala na tradice
disentu a později se sloučila s ODS. Znatelný konzervativní étos měla ve svých
počátcích i Občanská demokratická
aliance, ale později jej ztratila.



 



LIBERALISMUS



Liberalismus (latinsky liber
svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický směr nebo
také filosofický pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní politická
hodnota. Tato ideologie původně vznikla v 19. století ve Španělsku a má kořeny
v evropském osvícenství.



 



NACIONALISMUS



 



Nacionalismus coby moderní
kolektivní ideologie vznikl v 18. století a rozvinul se především v století
následujícím. Částečně navazuje na patriotismus, čili vlastenectví vztažené
spíše k územnímu či politickému celku nežli k národu. Je založen na pojmu národ
a pracuje dál se pojmy jako například etnikum, etnická příslušnost či národní
identita. Nacionalismus staví na vědomí příslušnosti k jednomu národu (často
související s vymezením vůči národu jinému). Od samého počátku byl nedílnou
součástí politického i společenského diskurzu, politických doktrín i
argumentací, včetně doby předmoderní, připustíme-li, že nacionalismus svého
druhu existoval i před 18. stoletím.



 



Definovat nacionalismus je
velmi komplikovaný úkol, neboť v dějinách prošel řadou podob, a proto je vždy
vhodné přesně označit v souvislosti s jakým regionem a jakým obdobím o
nacionalismu hovoříme. Stejně tak na vědecké úrovni (zejména ve společenských
vědách) byla a je vedena řada diskusí o podstatě a definici nacionalismu. Mnoho
vědců zabývajících se sociologií, politologií či historií přišli se svými
vlastními koncepty nacionalismu, které se často radikálně liší. Proto vždy
vzájemné komunikaci na odborné úrovni prospěje, když jsou uváděny výchozí
koncepce pro jednotlivá tvrzení.



 



NACISMUS



Národní socialismus, z
německého Nationalsozialismus, zkráceným výrazem nacismus, též hitlerismus, je
totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech
1933–1945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé
dělnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP) vedené
Adolfem Hitlerem. Nacistická ideologie kombinuje prvky socialismu,
nacionalismu, pangermanismu (preference rasy před národem a idea sjednocené
germánské Evropy), fašismu, rasismu (zvláště antisemitismu) a eugeniky.



 



SIONISMUS



Sionismus je ideový směr,
který vznikl v druhé polovině 19. století mezi evropskými Židy. Hlavním cílem
jeho představitelů bylo a je přesídlení Židů do Palestiny a vybudování a
udržení židovského státu.



 



Název je odvozen od pahorku
Sión v Jeruzalémě, kde bibličtí proroci očekávají příchod Hospodina.
Zakladatelem sionismu je Theodor Herzl, který byl k myšlence sionismu přiveden
kampaní proti Alfrédu Dreyfusovi. V roce 1897 byla v Basileji založena Světová
sionistická organizace. Sionismus se brzy rozšířil zvláště mezi
východoevropskými Židy, ohroženými antisemitismem a pogromy. Později docházelo
k emigraci Židů v důsledku nacistické perzekuce (viz též šoa).



 



 



SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE



Sociální demokracie je
politická ideologie, která se na konci 19. století vyvinula z klasického
socialismu. V posledních letech přijmulo mnoho sociálně demokratických stran
ideologii tzv. 'Třetí cesty'.



 



Socialistická internacionála
(SI) - celosvětová organizace sdružující sociálně demokratické strany a strany
demokratického socialismu - definuje sociální demokracii jako ideální formu
(liberální) demokracie, která je schopná řešit společenské problémy, které
vytváří neregulovaný kapitalismus.



19.02.2008 22:37:26



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se